Zdraví si nekoupíš, nebo ano?

„O významu zdraví nejlépe svědčí to, že zdravý žebrák je šťastnější než nemocný král.”

—  Arthur Schopenhauer

Zdraví máme jenom jedno… Zdraví je to nejdůležitější…  Hlavně zdraví, ostatní příjde samo, říká se…

Určitě je to pravda, je ale pravda, že naše zdraví nám zajistí doplňky stravy, léky a lékaři?

Jsem přesvědčena, že ne…

Žijeme v době, kdy jsou na každém rohu alespoň dvě lékarny. Když člověk vejde dovnitř, tak je obklopen samými slogany jednotlivých firem, kdy propagují své výrobky, reklamy kam se podíváte. Sektory Doplňků stravy s barevnými krabičkami nás lákají, že můžeme dodat tělu vše potřebné od A do Z.

Kategorie volně prodejných léků je taky zajímavá. Můžeme si koupit léky snad na všechno.

A když potřebujeme recept, posadíme se do čekárny u lékaře a tam si vysedíme ďůlek, většinou silně rozhořčeni, protože nechápeme, co těm doktorům krucinál tak dlouho trvá??? Nemám čas tady hodinu zbytečně sedět!!!

Existují lidé, kteří příjdou k lékaři a už znají svou diagnózu, ví naprosto přesně, co jim je. Ptáte se jak na to přišli? No přece na internetu, vyguglili si to 🙂 a po lékaři chtějí jen recept na konkrétní léky.

Někteří jsou takoví co na to jdou zlehka a diagnostikují si jen nějakou »obyčejnou« chřipku, angínu, gastroenteritidu apod., jiní jdou na vyšší level a mají už nádory v různých částech těla, rakoviny a další věci.

A jak to tak chodí v praxi…

Trápí Vás opakující se potíže? Třeba zánět močového měchýře? Nebo žlučník? Prevít jeden. Nebo máte nějaký zdravotní problém a nevíte, jak ho vyřešit? Co tlak? Je moc vysoký, nebo zase moc nízký? Srdíčko, tluče jak má? Ono totiž může tlouct i jinak, pomalu, rychle, nepravidelně…

„To Vaše srdíčko si tluče jak chce, s tím musíme něco udělat…” 🙂

Když nepomůžou léky, tak to bude muset jít pryč. Tak nám můžou vyoperovat dneska snad už všechno. Nevíme co s tím, tak to dáme pryč. Nějaké orgány máme dvakrát, asi navíc nebo co, takže klidně jeden může z kola ven.

🙂

Třeba jste v situaci, uvažujete nad tím a nechcete se spokojit s odpovědí lékařů, že to tak prostě je, a bude to už jenom horší nebo co byste tak chtěli? Vždyť je to dědičné, všichni z rodiny to měli, tak Vy to musíte mít taky.

„Ten žlučník musí ven, jinak to bude pořád dokola.”

„Jak můžete mít pořád nějaké problémy, vždyť jsme Vám ten žlučník už vzali. No tak napíšeme nějaké léky, uděláme ještě vyšetření a uvidíme, za měsíc se přijďte ukázat.”

„To není možné, abyste popisovala takové potíže, všechna vyšetření máte v pořádku, odběry taky, nic Vám není. Tak já Vám předepíšu Neurol, ten Vás trochu zklidní a uvidíte že to bude lepší.”

🙂

Kousek z vyprávění jedné mé klientky.

Určitě nemám v úmyslu nic zlehčovat, naše akutní medicína je na špičkové úrovni, o tom žádná, ale co ty chronické nemoci? To už je horší…Na otázku, kde jsem k takové diagnoze přišla, jak se mi to mohlo stát je oblíbená odpověď – To víte, to je ta dnešní doba, ten stres a tak…

Všechno máme ze stresu. Já mám za to, že všechny nemoci máme »v hlavě«, hlavně ty chronické, ty, které s námi jdou už druhou, třetí generaci. Pro lékaře ty dědičné – tam je přece ta genetická predispozice, tvrdí.

„Na co zemřela babička z matčiny strany?” zeptal se lékař. „Na infarkt, měla vysoký tlak, neléčený, zjistili to až při pitvě.” „A matka se s něčím léčí?” „Ano, s vysokým tlakem.” „A Vy ho ještě nemáte? To je divné, do třiceti let ho budete stoprocentně mít ….”

Taky útržek od další klientky 🙂

Co taková normální, poslušná žena udělá, když má toto v hlavě?!? Nejspíše kolem třiceti let plus mínus příjde k lékaři s tím, že má nějaké potíže a ten ji zjistí vysoký tlak. Tak, a je to tam. Já jsem Vám to říkal…

Nebo taky ne, začne měnit život, už nebude žít tak, jako babička a maminka a hypertenze se ji záhadně vyhne. Možností je mnoho.

Já to vidím tak, že dědičnost jsou jen programy a vzorce, které máme hluboko zakořeněné a žijeme s nimi, nedochází nám a předáváme si je generace po generaci. Nic jiného. Ne nadarmo se říká, jaká matka, taková Katka 😉

A zase jsme u toho že nic není dogma a všechno se dá změnit…

Bolí Tě? Tady máš prášeček…

Hlavně v dnešní době, kdy se neumíme zastavit, jedeme na tisíc procent a plníme sny druhých, jen ne ty své, je to častý jev. Na všechno máme léky. Bolí Tě hlava, šup, vem si prášek, už Tě z těch prášků na bolest hlavy bolí i žaludek? Na – vem si prášek… Nééé, dostal si z něho průjem? Tak na, tady máš. Zastavilo se Ti kakání? Tak tady máš prášeček, to půjde, neboj … za dvě hodinky se vykakinkáš z podoby a jestli ne, tak máme fajný sirupek a to určitě pude.

🙂 🙂 🙂

Antibiotika jsou kapitola sama o sobě. Zdá se, že ten převratný vynález, který zachránil mnoho životů se díky špatnému zacházení stane velkým problémem, pokud není problémem již nyní. Hodně lidí má díky nadužívání antibiotik vytvořenou rezistenci, proto visí nad budoucností účinnosti antibiotik velký otazník.

Dovolím si vložit úryvek z článku z webu ministerstva zdravotnictví …

„Zcela zásadní je náš přístup k antibiotikům, především k širokospektrálním. Užíváme je stále častěji a bohužel i chybně. Uvádí se, že dokonce až polovina antibiotik je podávána nesprávně, což je velmi alarmující údaj. Přitom účinná antibiotika hrají důležitou roli v prevenci případných bakteriálních komplikací u řady chirurgických úkonů a jsou nezbytná v oborech, kde infekce může mít fatální důsledky. Měli bychom si je chránit a přistupovat k nim s respektem, abychom zachovali jejich funkci,“ vysvětluje naléhavost problematiky antibiotické rezistence doc. MUDr. Helena Žemličková, Ph.D., vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika.

Zdroj https://www.mzcr.cz/antibioticka-rezistence-v-ceske-republice/

Kdysi jsem byla trhat zuby, osmičky, uvěřila jsem zubařce, že osmičky vždycky dělají problémy a je lepší je dát pryč zavčasu, než natropí nějakou paseku. Tak jsem teda poslušně šla na stomatochirurgii, kde mi doktor při jedné návštěve vytrhnul obě horní a asi za měsíc obě spodní. Jen se zeptal, proč je chci vytrhnout, když je mám zdravé, tak jsem mu odpověděla, že já je nechci trhat a zopakovala jsem mu, co mi řekla má zubařka. Jen pokrčil rameny a šel na to.

Byla to rychlovka, měl v rukou sílu a ten správný gryf. Když jsem odcházela, tak mě překvapilo, že mi podává sestřička recept, ptám se, na co to je? „To máte antibiotika a Eucefuryl na průjem, ono to někdy bývá, že lidi ty antibiotika nesnesou a začnou průjmovat, a kupte si v lékarně i probiotika pro jistotu.” Jen jsem se zeptala k čemu mám brát antibiotika? Odpověď – preventivně, kdyby se dostavil nějaký zánět.

Dodnes si pamatuju jak jsem vyšla ze dveří, měla plnou pusu tampónů, které jsem musela dvacet minut zkousávat kvůli krvácení, v ruce recept a v hlavě myšlenku, že se z toho vlastně musím po.rat tak či tak. Jiné cesty zřejmě není.

Samozřejmě jsem šla rovnou domů, recept jsem si nevyzvedla a překvapivě jsem to zvládla bez antibiotik i průjmu.

Teď ale vážně…

Víte, že je rozdíl mezi tím, jestli se chcete vyléčit, nebo uzdravit? 

Víte, že každý orgán a celkově fyzické tělo souvisí s psychikou? Že to, co nám somatizuje nemoc je pouze to, jak žijeme? Že nemoc začíná myšlenkou, následuje emoce, postoj a pak další faktory…

Je těžké to příjmout, ale jeví se to, jako jediná možná schůdná cesta.

Naše tělo je chytré a má samouzdravovací schopnost. Toto téma by šlo rozvést na celou knihu, i když plno knih již bylo napsáno. Není to pro každého, jsou lidé, kteří to nechtějí slyšet a mají podobně smýšlející za blázny a šílence. S jinými to možná rezonuje a řeknou si, na tom něco bude… Každý si musí zhodnotit ten svůj úhel pohledu na danou věc.

Můžeme najít mnoho případů uzdravení infaustího stavu, kdy prognosticky podle lékařů měl člověk zemřít, ale najednou se stal »zázrak« a on se uzdravil.

Z mého úhlu pohledu to ale žádný zázrak není, ale normální věc, kterou máme k dispozici všichni.

Převzít zodpovědnost za svůj život znamená být zodpovědný i za své zdraví. Přestat ho vkládat do rukou druhých. Udělat to z pozice vědomí, ne z role oběti.

„Neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí.”

—  Elbert Hubbard

🙂

Mějte krásné dny

Pavla