Tělo - náš domov a zdroj životní síly 

Naše tělo je první a poslední domov, který máme. Je to živý chrám, ve kterém prožíváme každý nádech, emoci, pohyb i dotek. Tělo není jen schránka – je to náš nástroj, energetická nádoba, která potřebuje péči, výživu a porozumění.

Abychom se cítili dobře v duši i mysli, tělo musí fungovat. Pokud není v rovnováze, ozve se – bolestí, únavou, přibíráním, hormonální nerovnováhou nebo ztrátou vitality. A právě tady přichází čas podívat se do hloubky...

Co když to, jak se cítíme, není jen o kaloriích a pohybu?
Co když za únavou, výkyvy nálad nebo přibíráním stojí neviditelný sabotér – inzulinová rezistence?

V této části se zaměříme na to, jak probudit své tělo k životu, uzdravit metabolismus a znovu navázat přirozené spojení se svým tělem.

Metabolismus: odhalte tajemství, které ovlivňuje vaše zdraví, energii i váhu!

Cítíte se unavení, není vám dobře v těle, přibíráte a nevíte proč?

Snažíte se jíst zdravě, více se hýbat, ale výsledky se jaksi nedostavují?

Možná to není vaše chyba.

Váš metabolismus může být »rozhozený« – a Vy o tom vůbec nemusíte vědět.

  • Neustálá únava
  • Chutě
  • Výkyvy energie a nálad
  • Problémy s váhou
  • Bolesti hlavy, nespavost
  • Mozková mlha
  • Obtížnější regenerace po fyzické námaze

Mnoho lidí trpí skrytými problémy s metabolismem, aniž by si to uvědomovali.

Zpočátku mohou být příznaky jemné – únava, výkyvy energie a nálad nebo problémy s váhou – ale postupem času mohou vést k vážnějším zdravotním problémům, jako jsou vysoký krevní tlak, vysoká hladina glukózy v krvi, zvýšený cholesterol nebo dokonce i autoimunitní onemocnění.

Často si myslíme, že jde o běžné věci, které se dají přičíst stresu nebo nezdravému životnímu stylu.

Pravda je ale taková, že tyto příznaky mohou být signálem, že něco není v pořádku s naším metabolismem.

Změna je možná – a může začít už dnes.

Naučte se, jak podpořit svůj metabolismus, získat zpět energii a vrátit se k rovnováze ve svém těle.

Začněte rozumět svému tělu, a získejte zpět energii i kontrolu nad svou váhou.

Svou cestu jsem popsala ZDE - otevřeně a s upřímností – možná se v tom najdete i vy.

Pojďme si ve zkratce říct něco o našem metabolickém zdraví

O metabolismu jsme se učili už na základní škole, takže většina z nás určitě ví, o co jde. Ale opakování nikdy neuškodí, protože jak se říká – je to matka moudrosti:

Metabolismus je soubor všech chemických reakcí, díky kterým naše tělo přeměňuje živiny z potravy na energii a základní stavební látky pro buňky.

Skládá se ze dvou hlavních částí:

Katabolismus – rozklad živin (např. jídla) na energii.
Anabolismus – tvorba nových tkání, obnova buněk a ukládání energie do zásob.

Jednoduše řečeno, metabolismus je motor našeho těla, díky kterému máme energii na pohyb, růst a běžné fungování každý den.

Metabolické zdraví je stav, kdy tělo efektivně a správně zpracovává živiny z potravy, udržuje rovnováhu mezi energiemi a dokáže správně fungovat bez toho, aby se objevily zdravotní problémy související s metabolismem.

Tento stav zahrnuje optimální hladiny cukru v krvi, zdravý krevní tlak, ideální hladiny cholesterolu a zdravou tělesnou hmotnost.

Když je metabolické zdraví v pořádku, tělo je schopné efektivně využívat živiny z potravy pro energii, růst a opravu buněk.

Opakem metabolického zdraví je metabolický syndrom – stav, kdy se tato rovnováha naruší a tělo přestane efektivně hospodařit s energií. V těle pak dochází k hormonálním a metabolickým změnám, které se projevují nadměrným ukládáním tuku (především v oblasti břicha), zvýšenou hladinou krevního cukru a inzulinu, vysokým krevním tlakem a poruchami metabolismu tuků.

Dlouhodobě pak metabolický syndrom zvyšuje riziko vzniku cukrovky, kardiovaskulárních onemocnění a dalších závažných zdravotních problémů.

Moderní životní styl, strava bohatá na průmyslově zpracované potraviny, chronický stres a nedostatek pohybu vedoucí k narůstajícímu počtu metabolických onemocnění, jako jsou:

⇒Inzulinová rezistence
⇒Prediabetes a diabetes 2. typu
PCOS (syndrom polycystických ovarií)
⇒Hypertenze (vysoký krevní tlak)
⇒Obezita a nadváha

Všechny problémy mají společného jmenovatele: chronický zánět a narušenou citlivost na inzulin.

Co se děje v těle při metabolických onemocněních?

1. Inzulinová rezistence: první krok k problémům

Inzulin je hormon, který pomáhá dostat glukózu z krve do buněk. Pokud ale buňky na inzulin nereagují správně, hladina cukru v krvi zůstává vysoká a tělo začne produkovat stále více inzulinu. To vede k:

  • Hromadění tuku (zejména viscerálního, tedy kolem orgánů)
  • Hladovění buňky, ačkoliv je cukru v krvi dostatek
  • Zvýšené zánětlivé reakce
  • Dysfunkci metabolismu tuků a cukrů

2. Chronický zánět – skrytý zabiják metabolismu

Metabolická onemocnění souvisejí s chronickým zánětem. Ten je důsledkem přetížení metabolismu a neustálé aktivace imunitního systému. Mezi hlavní příčiny patří:

  • Nadměrná konzumace cukrů a rafinovaných sacharidů
  • Oxidační stres a poškození buněk volnými radikály
  • Leptinová rezistence (hormon, který reguluje hlad)
  • Narušení střevního mikrobiomu

Chronický zánět podporuje vznik inzulinové rezistence, poškozuje cévy a nervový systém a přispívá k hypertenzi, obezitě i hormonální nerovnováze (např. PCOS) .

3. Střeva a metabolismus – spojení, které nelze ignorovat

80 % imunitního systému sídlí ve střevě, takže narušení střevní mikroflóry ovlivňuje nejen naši imunitu, ale také metabolismus. Dysbióza (nerovnováha střevních bakterií) vede k:

  • Zvýšené propustnosti střev (Leaky gut - syndrom děravého střeva) → toxiny a nestrávené části se dostávají do krve, což zvyšuje zánět
  • Snížené produkce krátkořetězcových mastných kyselin , které podporují citlivost na inzulin
  • Dysregulaci hormonů hladu (ghrelin, leptin) → větší chutě na sladké
  • Horšímu metabolismu tuků a cukrů

Pokud máme narušené střevní prostředí, je téměř nemožné zlepšit metabolismus pouze dietou nebo cvičením. Proto je důležité podporovat zdraví střev!

Jak to všechno souvisí s hormony?

Metabolické zdraví a hormony jsou úzce propojené – hormony regulují metabolismus, a naopak, metabolický stav ovlivňuje hormonální rovnováhu.

Když je metabolismus zdravý, hormony fungují správně, ale při metabolických problémech

(např. inzulínová rezistence, chronický zánět, nadbytek tuku)

dochází k hormonální nerovnováze.

Hormonální řízení funguje jako komunikační síť, která pomáhá tělu udržovat rovnováhu (homeostázu). Hormony jsou chemické látky produkované žlázami s vnitřní sekrecí, které putují krví k cílovým orgánům a regulují jejich činnost.

Kdo tomu šéfuje?

Hlavním „šéfem” hormonální regulace v těle je hypotalamus, část mozku, která řídí endokrinní systém prostřednictvím hypofýzy (Podvěsek mozkový).

Společně regulují produkci hormonů v těle pomocí osy hypotalamus–hypofýza–cílové žlázy .

(Šišinka mozková - epifýza, štítná žláza a příštítná tělíska, brzlík, slinivka břišní, nadledviny a pohlavní orgány - vaječníky a varlata)

Hypotalamus – monitoruje hladiny hormonů v krvi a vydává signály hypofýze k jejich úpravě.
  Hypofýza – jako „dirigent” endokrinního systému uvolňuje hormony, které stimulují další žlázy a jejich hormony, např.:

  • ACTH (adrenokortikotropní hormon) → stimuluje nadledvinky (produkce kortizolu, adrenalinu).
  • TSH (tyreotropní hormon) → řídí štítnou žlázu (produkce T3 a T4).
  • LH (Luteinizační hormon) a FSH (Folikulostimulační hormon) → ovlivňují pohlavní hormony (testosteron, estrogeny).

Navíc slinivka břišní (pankreas) autonomně produkuje inzulín a glukagon, ale jejich regulace je ovlivněna signály z mozku i jiných hormonů.

Takže hlavním „šéfem všech šéfů” je hypotalamus, který skrze hypofýzu ovládá většinu hormonů v těle.

To znamená, že HORMONY, které se tvoří v jednotlivých žlázách s vnitřní sekrecí přenášejí informaci mezi různými orgány a regulují jeho funkce, jako je metabolismus, nálada, hladina energie či reakce na stres.

Všechny žlázy s vnitřní sekrecí spolu se svými hormony jsou naprosto důležité pro fungování těla, ale co bych  tady ráda rozvedla a vyzvedla je SLINIVKA a její hormon INZULÍN.

Základní hormon, který má co dočinění k metabolismu sacharidů je INZULÍN a proti němu jdoucí GLUKAGON

Inzulín se tvoří v beta langerhansových ostrůvcích slinivky břišní a má anabolický efekt.

Pomáhá glukóze vstoupit do buňky, protože se váže na receptor v buněčné membráně - otevře jí dvířka a pomáhá ji vejít dovnitř do buňky a zůstat tam.

Sekrece inzulínu probíhá jednoduchou zpětnou vazbou, tzn., že vyšší hladina glukózy podnítí slinivku k vyšší sekreci inzulínu, který pomáhá glukózu přesunout do buněk a tím snížit její hladinu v krvi.

1. Příjem potravy a trávení
Po konzumaci jídla, zejména sacharidů, se tyto látky v trávicím traktu rozkládají na jednodušší cukry, jako je například glukóza.
Glukóza se vstřebá do krevního oběhu střevními stěnami, což zvyšuje hladinu krevního cukru.

2. Uvolnění inzulínu slinivkou břišní
Když slinivka břišní (pankreas) zaznamená zvýšení hladiny cukru v krvi, beta-buňky v ní začnou produkovat a vylučovat hormon inzulín.
Úkolem inzulínu je umožnit buňkám těla (například svalům, játrům a tukové tkáni) přijmout glukózu z krve a využít ji jako zdroj energie nebo ji uložit na později.

3. Přenos glukózy do buněk za pomoci inzulínu
Inzulín se váže na specifické receptory na povrchu buněk. Tato vazba aktivuje uvnitř buňky signální dráhy, které umožňují buňce „otevřít dveře“ pro vstup glukózy.
Tento proces zahrnuje transportéry glukózy (GLUT), z nichž nejdůležitější u svalů a tukové tkáně je GLUT4.

4. Co se děje při inzulínové rezistenci?
Při inzulínové rezistenci buňky nereagují na inzulín tak, jak by měly. Receptory inzulínu na povrchu buněk nefungují správně, nebo je narušena signalizace uvnitř buňky.
Buňky proto nevyužívají glukózu efektivně, což způsobuje, že hladina cukru v krvi zůstává zvýšená (hyperglykemie).
Slinivka na to reaguje tím, že začne produkovat více inzulínu, aby se pokusila překonat tuto rezistenci. Výsledkem je chronicky zvýšená hladina inzulínu v krvi (hyperinzulinémie).

5. Role jater, svalů a tukové tkáně
Játra: Normálně by inzulín měl inhibovat produkci glukózy v játrech. Při inzulínové rezistenci však játra tuto regulaci ignorují a nadále uvolňují glukózu do krve, což přispívá k hyperglykemii.
Svalová tkáň: Svaly jsou hlavním spotřebitelem glukózy při fyzické aktivitě. Pokud jsou rezistentní na inzulín, nemohou dostatečně využívat glukózu, což zhoršuje její ukládání a využívání.
Tuková tkáň: Tukové buňky při inzulínové rezistenci uvolňují zvýšené množství volných mastných kyselin, což může dále zhoršovat metabolismus glukózy a inzulínu.

6. Dlouhodobé důsledky inzulínové rezistence
Dlouhodobá inzulínová rezistence může vést ke zvýšené hladině glukózy v krvi (prediabetes a diabetes 2. typu).
Dochází k ukládání nadbytečné energie ve formě tuku, což vede k obezitě, zejména v oblasti břicha.
Zvyšuje se riziko dalších zdravotních problémů, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, vysoký krevní tlak, nealkoholické ztučnění jater a záněty.

7. Co ovlivňuje rozvoj inzulínové rezistence?
Inzulínovou rezistenci ovlivňuje kombinace genetických a životních faktorů:

- Nadváha a obezita, zejména viscerální tuk (tuk kolem orgánů).
- Nedostatek pohybu (svaly nevyužívají glukózu).
- Nevyvážená strava s vysokým obsahem cukrů a nezdravých tuků.
- Chronický stres a vysoká hladina kortizolu.
- Genetická predispozice (někteří lidé mají vyšší riziko).
- Zánět (například v důsledku obezity nebo jiných faktorů).
- Hormonální nerovnováha, například při syndromu polycystických vaječníků (PCOS).

Inzulínová rezistence je tedy komplexní proces, který ovlivňuje celé tělo.

Zobrazit víceZobrazit méně

Co s tím? – Změna životního stylu a podpora metabolismu

!Čtěte dál!

Největší vliv:
✅ Strava – méně cukru, vyváženější jídla, přerušovaný půst
✅ Pohyb – i malé změny dělají rozdíl
✅ Spánek – nekvalitní spánek narušuje metabolismus
✅ Stres – kortizol ovlivňuje hladinu inzulínu a přispívá k ukladání tuku

Některým lidem ale toto nezafunguje, obzvláště, když v takovém stavu žijí několik let – a tady přichází na řadu podpora v podobě

Feel Great Systemu

FGS